Maisonneuveova zlomenina: příčiny, příznaky a léčba
Co to je Maisonneuveova zlomenina
Maisonneuveova zlomenina (MZ) je kombinovaná etážová zlomenina hlezna a fibuly. Pro splnění definice musí zranění splňovat následující podmínky:
- zlomenina vnitřního kotníku, nebo ruptura ligamentum deltoideum
- disrupce tibiofibularní syndesmózy
- ruptura membrána interossea
- zlomenina proximální třetiny fibuly
Zranění popsal v roce 1840 francouzský chirurg Jules Germain Francois Masonneuve. Zajímavostí je, že frakturu popsal, ačkoliv se nikdy s takovým případem nesetkal. Mechanismus vzniku popsal na základě experimentu na mrtvolách. Dnes MZ tvoří zhruba 5% všech luxačních zlomenin hlezna.
Jak vzniká Maisonneuveova zlomenina
Existují dva mechanismy vzniku poranění a to pronačně-everzní a supinačně-everzní. Vždy tedy působí zevně rotační síla.
Nejčastěji ke zlomenině dochází při zvrtnutí nohy, například v kontaktních sportech. Zlomenina vzniká na stojné noze při snaze se otočit. Dále vzniká pří pádech z výšky, nebo autonehodách.
Jaké jsou příznaky Maisonneuveovy zlomeniny
Projevy jsou podobné jako u výronu kotníku a zlomeniny lýtkové kosti. Zde se tak děje současně a projevuje se bolestí na vnitřní a přední straně hlezna se současnou bolestí na zevní straně bérce v místě zlomeniny. V těchto oblastech se může objevit i edém a podlitina.
Nohu je problematické, případně pro bolest nemožné zatížit. Zároveň pociťujeme obvykle velké omezení hybnosti kotníku.
Pozitivní Squeeze test a External rotation stress test (Kleiger test) naznačuje poranění syndesmózy. Se současnou citlivostí v oblasti hlavičky fibuly můžeme předpokládat MZ.
Jak se Maisonneuveova zlomenina léčí
Zhruba pouze 10% pacientů je indikováno ke konzervativní léčbě. Děje se tak u nedislokovaných stabilních zlomenin. Využívá se sádrová fixace po dobu 6 týdnů s částečnou zátěží po 4 týdnech.
V této fázi se rehabilitace zaměřuje na nácvik chůze o berlích, udržování hybnosti ostatních kloubu a posilovaní svalů, které nejsou omezeny fixací.
V ostatních případech se přistupuje k operačnímu řešení. Chirurgické přístupy se liší vzhledem k poměrně velké variabilitě diagnózy.
