Syndrom sinus tarsi – příčiny, příznaky a léčba
Prostor nacházející se mezi hlezenní a patní kostí se nazývá sinus tarsi. V tomto místě dochází ke stejnojmennému syndromu následkem úrazu nebo přetížení. Více náchylní jsou i osoby s plochýma nohama, nebo pronačním postavením přednoží. Nejčastěji se objevuje následkem výronu kotníku.
Jaké jsou příčiny syndromu sinus tarsi
Nejčastěji vzniká syndrom sinus tarsi po předchozím traumatu, zejména po výronu kotníku, což vede k oslabení ligament (vazů) hlezenního kloubu. V případě natažení nebo natržení vazů v oblasti sinus tarsi (obvykle se jedná o ligamentum talocalcaneum interosseum, ligamentum cervicale) dochází k nestabilitě subtalárního kloubu. Tím vzniká nadměrný pohyb v tomto kloubu, což vede k synovitidě s chronickým zánětem.
Dalším mechanismem vzniku tohoto zranění je komprese v důsledku ploché nohy, nebo přílišné pronace chodidla. V tomto případě vzniká bolest kotníku bez úrazu. Dochází tak k dlouhodobému kontaktu talu a calcaneu. Tímto kontaktem se v oblasti mohou vytvořit artrotické změny nebo zánět.
Jaké jsou příznaky syndromu sinus tarsi
- bolest na zevní straně kotníku
- pocit nestabilních kotníků
- otok kotníku
Dominantním příznakem je bolest zevního kotníku, případně nejbližší části nártu. Problémy se zhoršují při stoji a chůzi po nerovném povrchu. V akutní fázi je obvykle přítomný otok hlezna.
Dotyčný má pocit nestabilních kotníků a je náchylnější na zvrtnutí kotníku (zejména pokud se zvrtnutí již dříve objevilo).
Jak se syndrom sinus tarsi diagnostikuje
Pro diagnostiku syndrom sinus tarsi bychom si měli vystačit s anamnézou a klinickým vyšetřením. V případě nejistoty můžeme využít RTG a MRI. Rentgen použijeme v případě podezření na zlomeninu a magnetická rezonance nám ukáže stav vazů v okolí sinus tarsi.
Klinické vyšetření
Pasivní kloubní rozsah pohybu
Při podezření na syndrom sinus tarsi vyšetřujeme pasivní rozsahy pohybu hlezenního kloubu. Významným znamením je bolest při provedení plantární flexe za současné supinace.
U pasivní rozsahů přednoží objevujeme mírné omezení do pronace a supinace, což je obvykle zodpovědné za bolest při chůzi na nerovném terénu.
Vyšetření hypermobility
Speciální pozornost budeme věnovat talocrurálnímu a subtalárnímu kloubu, které následkem poranění vazů mohou vykazovat známky hypermobility.
Vyšetření svalové síly
Typicky nalézáme oslabení peroneálních svalů a plantárních flexorů. Avšak důležité je si uvědomit, že u každého se syndrom projeví trochu jinak a tomu také přizpůsobujeme vyšetření dle vlastních znalostí a zkušeností. Neměli bychom se zaměřovat pouze na okolí hlezna, ale vyšetřit i ostatní klouby a svaly v rámci svalového řetězce.
Jak se syndrom sinus tarsi léčí
Léčba syndrom sinus tarsi zahrnuje primárně konzervativní metody jako je rehabilitace. Operační řešení má poměrně velkou úspěšnost, ovšem přistupuje se k ní až při selhání konzervativní léčby. Obvykle je vhodné vyzkoušet více přístupů než podstoupit operaci, ta by měla být až jako pozdější možnost.
Fyzioterapie
V prvotní fázi se zaměřujeme na mobilizaci drobných kloubů nohy, které mají tendenci být zablokované (nemobilizujeme klouby postižené hypermobilitou v tomto případě se často jedná o talocrurální a subtalární kloub).
Budeme usilovat o získání plného rozsahu pohybu do inverze a everze hlezna a zároveň vytvořit rovnováhu mezi tibialis anterior a peroneálními svaly. Zejména po výronu kotníku mají peroneální svaly tendenci být oslabené. Získání svalové síly je obvykle nutné i u plantárních flexorů hlezenního kloubu. Cviky na posílení provádíme nejprve izometricky, po zvládnutí této fáze přecházíme na excentrické a koncentrické cviky.
V pozdějších fázích rehabilitace se zaměřujeme na stabilizační cvičení kotníku, kde zlepšujeme propriocepci a stabilizační schopnosti. Po stabilizaci je vhodné věnovat se více dynamickým cvikům, případně plyometrii.
