Skokanské koleno – příčiny, příznaky a léčba
Co to je skokanské koleno
Skokanské koleno je stav, kdy dochází k bolesti úponu quadricepsu pod kolenem. Úpon je tvořen ligamentum patellae a pokračuje na drsnatinu holenní kosti, mimo jiné je i místem poklepu při vyšetření tzv patelárního reflexu.
Jak již název napovídá často jsou postiženi aktivní jedinci, kteří zatěžují šlachu doskoky a dopady. Onemocnění můžeme najít také pod názvem patelární tendinopatie.
Jaké jsou příčiny skokanského kolene
Patelární tendinopatie patří mezi takzvané overuse injury, což znamená zranění z přetížení. V tomto případě se jedná o přetížení šlachy quadriceps femoris. Quadriceps brzdí pohyb při chůzi ze schodů/kopce, při dopadech a doskocích. Pokud tedy šlachu budeme dlouhodobě zatěžovat a překonáme adaptační mechanismy tkáně, může se u nás projevit skokanské koleno.
Rizikové faktory pro vznik skokanského kolene
Skokanské koleno se objevuje zejména u aktivních jedinců (častěji u mužů) ve věku 15-30 let. Mezi sporty se zvýšeným výskytem této diagnózy patří zejména basketbal a volejbal. S méně případy se setkáváme u hráčů tenisu, fotbalu a skokanských disciplín.
Jaké má skokanské koleno příznaky
Typickým příznakem pro skokanské koleno je bolest na přední straně kolene pod čéškou. Bolest se objevuje téměř okamžitě při pohybové aktivitě, kdy zapojujeme quadriceps femoris, a po odstranění zátěže bolest také rychle vymizí. Aktivity při kterých se projevuje bolest jsou běh, dřep, chůze po schodech a hlavní obtíže bývají při dopadech a doskocích.
Další příznaky jsou méně časté, a to citlivost šlachy na dotyk a omezení rozsahu kolene. Šlacha je citlivá na tlak prstů, pokud si nejsme jisti, porovnáváme s druhým kolenem. Pokud je vjem bolestivější než u zdravého kolene, tak nám to může dát informaci o patologickém procesu ve šlaše (jedná se však pouze o orientační vyšetření a je nutno tuto informaci využít v kontextu onemocnění).
Pokud se objeví omezení rozsahu kolenního kloubu, zpravidla to bývá z důvodu bolesti.
Jak se skokanské koleno diagnostikuje
Při diagnostice skokanského kolene se z větší části spoléháme na klinické vyšetření. Z anamnézy obvykle zjistíme zátěžovou bolest pod čéškou, při skokových aktivitách, dřepech běhu anebo chůzi z kopce (méně často i do kopce).
Důležité je vyšetřit si končetinu jako celek, nejen koleno, ale i pánev, kyčel, hlezno a nohu. Zaměřujeme se na atrofie a sníženou svalovou sílu různých svalových skupin celé dolní končetiny. Omezení kloubních rozsahů, například omezená dorzální flexe hlezenního kloubu může být i ve právě s patelární tendinopatií.
Zobrazovací metody
Zobrazovací metody se mohou použít jako doplněk vyšetření, ovšem je nutné opět brát v kontextu celého vyšetření. I u jedinců bez bolestí se totiž mohou potvrdit určité patologické změny při ultrazvukovém vyšetření šlachy.
Jak se skokanské koleno léčí
Podceňovanou součástí terapie je edukace pacienta. Ovšem pro úspěšnou léčbu je nutné, aby dotyčný chápal, jak problém vzniká. K úspěšné léčbě je nutná aktivní spolupráce pacienta, jelikož je nutné pohybový aparát progresivně zatěžovat, čehož se docílí jedině pravidelným cvičením.
Pohybová aktivita
Obecně se u skokanského kolene nedoporučuje absolutní klidový režim. Spíše upravujeme pohybovou aktivitu a zejména zátěž. Na základě vyšetření a zátěžových testů se zvolí vhodné cviky, které postupně nahrazujeme cviky těžšími případně přidáváme zátěž (těžší závaží, rychlejší pohyb, náročnější typ kontrakce).
K rehabilitaci přistupujeme s respektem k bolesti a pokud daný cvik bolí, tak přecházíme k jednodušší variantě. Může se například stát, že jsme nastavili Cvik A po 12 opakováních a 3 sériích, pokud se ke konci druhé série objevuje bolest, přecházíme ve 3. sérii na jednodušší variantu cviku, která není bolestivá.
Ranná fáze rehabilitace
Postup je stejný jako u jiných tendinopatií. V nejvážnějších případech začínáme izometrickými cviky. Izometrie quadricepsu se provádí vleže nebo vsedě propínáním proti odporu, například overballem podložené koleno.
Pokročilá fáze rehabilitace
Po bezbolestném zvládnutí izometrický cviků přecházíme na excentrické a následně na koncentrické cviky. Izometrické cvičení necháváme jako doplňkové, případně v bolestivějších dnech. Jedná se o různé varianty dřepů, výpadů apod..
Pozdní fáze rehabilitace
V této fázi se věnujeme plyometrii, prerekvizitou je ovšem bezbolestné zvládnutí přechozí fáze. Zde se věnujeme různým druhům poskoků, výskoků a dopadů. Léčba se zde již hodně podobá kondičnímu tréninku daného sportu a v určitý moment se stírá rozdíl mezi rehabilitací a tréninkem.
