Impingment syndrom – příčiny, příznaky a léčba
Impingement syndrom je zpočátku funkční postižení ramenního kloubu, které má tendenci přejít do problému strukturálního. Postižení se objevuje v subakromiálním prostoru a postihuje svaly rotátorové manžety, zejména m. supraspinatus. Další impingmenty vznikají v oblasti kyčle a kotníku.
Jak vzniká impingement syndrom
Impingement syndrom vzniká především v důsledku dlouhodobé a nadměrné zátěže, nevhodné pracovní polohy, či provozování tzv. overhead sportů.
Je několik faktorů, které podmiňují vznik impingment syndromu:
- Neadekvátní zátěž ramenního kloubu
- Špatná svalová koordinace – zejména svalů ramene a lopatky
- Anatomická variace acromion – hákový typ akromionu
- Předchozí úraz ramene
- Kondice – snížená kondice zvyšuje pravděpodobnost vzniku
- Nestabilita ramenního kloubu
Typy impingment syndromu
Subakromiální impingment syndrom
Komprese vzniká na základě změnšení subakromiálního prostoru. Postižen je zejména m. supraspinatus.
Internal impingment
Vzniká kontaktem zadní části tuberositas major na pažní kosti se zadní/horní částí labrum glenoidale u kloubní jamky. Postihuje supraspinatus a infraspinatus.
Subcoracoideální impingment
Jedná se o útlak šlachy m.subscapularis mezi processus coracoideus a tuberositas minor.
Jaké jsou příznaky impingement syndromu
Impingment syndrom doprovází bolest na zevní straně ramene, případně na přední straně ramene s iradiací zhruba do poloviny paže. Potíže se zhoršují při vzpažení, případně je vzpažení nemožné. Dále impingment syndrom může způsobovat noční bolesti ramene, zejména pokud na daném rameni ležíme.
Pokud se objeví omezení hybnosti, tak je patrné směrem do upažení neboli abdukce. Tento směr pohybu je také bolestivý proti vnějšímu odporu.
Hodnocení závažnosti impingement syndromu – Neerova klasifikace
Pro určování závažnosti impingement syndromu vytvořil profesor Neer škálu o 3 stupních.
- Bez limitace rozsahu pohybu, bez ztráty svalové síly. Objevují se mírné bolesti při zvýšení zátěže. Může se objevit otok, začínající zánět šlach rotátorové manžety. Tato fáze bývá řešena konzervativně, tedy vhodnou pohybovou aktivitou a režimovými opatřeními.
- Bolesti se objevují při každodenních činnostech a v noci. V tomto stupni dochází k mírnému omezení rozsahu pohybu a měkké tkáně v oblasti začínají vazivovatět. Tato fáze se stále dá řešit konzervativně, ale závažnější případy nereagující na konzervativní terapii mohou být indikovány k operaci.
- Ruptury šlach svalů rotátorové manžety, osteofyty (kostěné výrůstky v oblasti akromionu). Tento stupeň bývá řešen operativně.
Jaké jsou rizikové faktory pro impingement syndromu
Na vzniku impingment syndromu se podílí faktory ovlivnitelné a neovlivnitelné.
Mezi neovlivnitelné patří:
- Věk
- Genetika (anatomické variace zejména akromionu)
Ovlivnitelné faktory pak jsou:
- Svalová kondice
- Koordinace lopatky
- Nastavení hrudní a krční páteře
- Zatížení svalů pletence horní končetiny
- Svalový timing
Obecně se jedná o kombinaci těchto faktorů na konkrétního jedince. Nedá se tedy s jistotou říct, že kdo má protrakci ramen, tak zákonitě bude mít v budoucnu impingment syndrom, je to pouze jeden z faktorů, který se na rozvoji syndromu podílí.
Jak se impingement syndrom diagnostikuje
Pro správnou diagnostiku je klíčová důkladná anamnéza a její vyhodnocení. Zajímá nás průběh onemocnění, neboť impingment syndrom nevzniká náhle, ale slabá bolest ramene se v čase zhoršuje. Pacient má problémy dát ruce nad hlavu a upažit. Existuje velké množství testů, které nám mohou pomoci k diagnostice. Důležité je ovšem jejich správné vyhodnocení v kontextu problémů postiženého. To znamená, že pokud nám jeden test vyjde pozitivně, neznamená to okamžitě, že se jedná o impingment syndrom.
Mezi používané testy patří:
- Odporové testy
- Hawkinsův test
- Neerův příznak
- Empty can test
- Full can test
- Bolestivý oblouk (painful arc)
Přístrojové vyšetření
V neposlední řadě můžeme využít přístroje pro zjištění stavu měkkých tkání a kostí. K tomu to účelu můžeme využít ultrazvuku nebo rentgenu.
Ultrazvuk nám může odhalit poranění šlachy, výpotek v kloubu, nebo náplň v tíhovém váčku.
Rentgen nám může vyloučí, nebo potvrdí kalcifikace ve šlaše, které se objevují v pozdějším stádiu onemocnění.
Pro tyto účely se může využít i magnetická rezonance, ale je zde vysoká cena pořízení snímku a dlouhá čekací doba na vyšetřen
Jak se impingement syndrom léčí
Pří léčbě můžeme využívat širokou škálu prostředku od manuálních technik, přes fyzikální terapii a v poslední řadě operační léčba, ke které b se mělo přistupovat pouze ve vážných případech a ideálně po konzervativní léčbě, která nenese žádné výsledky alespoň po dobu 3 měsíců.
Pohybová terapie
V první řadě se budeme zaměřovat na cvičení v bezbolestných rozsazích ramenního kloubu a izometrie svalů ramenního pletence. Volíme adekvátní zátěž, což poznáme tak, že se bolest nezhoršuje a nezhoršuje se ani bezbolestný rozsah pohybu.
Dále hybnost ramene získáme snížením svalového napětí hypertonických svalů ramenního pletence a v přidružených svalech v rámci svalového řetězce. K tomu využijeme techniky jako jsou postizometrická relaxace, stretching, pressura na trigger point, foam rolling atd.. K obnově hybnosti je důležité odstranit kloubní blokády, a to zejména v ramenní kloubu, klíční kosti, loketním kloubu, krční páteři a hrudní páteři.
Po získání plného rozsahu ramene se zaměřujeme na zvyšování zátěže a koordinaci a stabilizaci lopatky. Při zvyšování zátěže je dobré postupovat obezřetně, kvůli riziku recidivy zranění z přetížení.
Pokud dotyčný zvládá, můžeme začínat lehčími komplexními cviky, v opačném případě začínám izolovanými cviky s postupnou progresí zátěže se začleněním komplexnějších cviků, které se zaměřují i na koordinaci mezi jednotlivými svalovými skupinami. Tím se zajistí souhra ramene se zbytkem těla.
