Zánět okostice holeně (tibiální syndrom) – příčiny, příznaky a léčba
Co to je tibiální syndrom
Tibiální syndrom je stav, kdy dochází k přetížení okostice (periost) holenní kosti. Okostice je vazivový obal kosti, který obsahuje cévy a nervy. Je tedy zodpovědná za výživu kosti a může být také zdrojem bolesti.
Termín zánět okostice holeně je již překonaný, jelikož novější studie naznačují, že se může jednat také o tendinopatie, periostální remodelace a stresové reakce kostní tkáně. Z čehož vznikl nový název Mediální tibiální stresový syndrom (MTSS). U tohoto stavu se můžeme setkat s následujícími názvy:
- Medialní tibiální stresový syndrom
- Tibiální syndrom
- Zánět okostice holenní kosti
- Shin splints (zejména v anglické literatuře)
Mezi postižené patří zejména sportovci a aktivní povolání. Nejčastěji tibiální syndrom najdeme u běžců a vojáků z povolání. Velkou prevalenci najdeme také u tanečníků a basketbalistů. V případě neléčeného zánětu okostice může dojít k únavové zlomenině holenní kosti.
Jaké jsou příčiny zánětu okostice holeně
Jelikož MTSS můžeme zařadit mezi overuse injury, tak zde hrají roli mikrotraumata. Jedná se o mikroskopická poranění, která za normálních okolností zregenerují. V případě že je zátěž dostatečně velká a zároveň působí po dostatečně dlouhou dobu, tak vzniká tento bolestivý stav.
Jaké jsou rizikové faktory zánětu okostice holeně
- často se opakující skákání a doskoky
- nepadnoucí obuv
- zvýšení sportovní zátěže
- nedostatečná regenerace po zátěži
- snížená mobilita hlezna a kolene
- snížená svalová síla, nebo koordinace svalů bérce a nohy
- předchozí zlomenina bérce
- anatomické anomálie kotníku a nohy
Jak poznat zánět okostice holeně a jeho příznaky
Hlavním příznakem zánětu okostice tibie je bolet holeně, zejména na mediálním okraji holenní kosti. Většinou je přítomna v dolní třetině až polovině kosti. Bolest se objevuje hlavně při zátěži, jako je běh, skákání, případně i delší chůze. Po konkrétní spouštěcí aktivitě bolestivý stav přetrvává v řádu hodin až dní. Při neléčení se stav postupně zhoršuje a nástup bolesti je rychlejší a zároveň bolest přetrvává delší dobu.
Dalším projevem je omezení hybnosti kotníku, typicky do propnutí špiček (plantární flexe). A v případě zánětlivé reakce se setkáváme i s otokem.
Syndrom má tendenci přecházet do chronického stavu, a to z důvodu přehlížení původně mírných symptomů. Při pokračování aktivit v dané intenzitě hrozí únavová zlomenina.
Jak se zánět okostice holeně léčí
Modifikace zátěže
Jako u ostatních overuse injuries dbáme i zde na modifikaci zátěže. Nejedná se tedy o striktní klidový režim, ale postupné dávkování zátěže. Kontrolujeme si intenzitu zátěže což znamená pozorovat, jestli lze bezbolestně chodit, klusat nebo běhat, případně lze objektivizovat proti jakému odporu jsou svaly schopny pracovat. Další parametr, který hlídáme je objem práce, to znamená počet opakování a sérií, případně doba práce.
Cvičení
Nejšetrnější cvičení jsou izometrie, které využíváme v úvodních fázích tibálního syndromu. Zaměřovat se budeme v první řadě na dorziflexi v hlezenním kloubu a dále na plantární flexi, everzi a inverzi.
V úvodní fázi je vhodné také odstranit blokády nohy, hlezna a hlavičky fibuly. toho lze docílit manuálně za pomoci fyzioterapeuta, nebo sám vhodnými mobilizačními cviky. K tomu ošetříme trigger pointy a jiné změny svalového napětí. Svaly nejčastěji postižené spoušťovými body u MTSS jsou:
- Tibialis anterior
- Tibialis posterior
- Dlouhé extenzory prstů na noze
- Gastrocnemius
- Soleus
- Peroneální svaly
- Hluboké a povrchové svaly nohy
V další fázi se zaměřujeme na posilování těchto svalů. Dle bolestivosti volíme různé druhy výponů a cviků zaměřených na dorzální flexi hlezna. V této fázi se také zaměřujeme na trénink propriocepce za využití balančních cvičení, a to jak bez pomůcek, tak i s balančními pomůckami (úseče, bosu, posturomed apod.).
V poslední fázi se věnujeme plyometrii, tedy různým variantám skoků a běhů se změnami směru. V této fázi obvykle dochází k přechodu z rehabilitačního cvičení do kondičního tréninku (ovšem tento přechod není pevně daný a fyzioterapeut nebo trenér by měl být schopen obsáhnout celý tento proces).
