Únavová zlomenina holenní kosti – příčiny, příznaky a léčba
Únavová zlomenina holenní kosti je jednou z nejčastějších únavových zlomenin. Přítomna je především u aktivní populace, kdy dochází k přetížení kosti v dlouhodobém horizontu. Postiženi jsou zejména běžci, především na dlouhé vzdálenosti. Mimo běžecké disciplíny se s ní setkáváme relativně často u baletek, tanečníků, fotbalistů, basketbalistů a vojáků.
Jaké jsou příčiny únavové zlomeniny tibie
Jak již bylo naznačeno mezi hlavní příčiny únavové zlomeniny tibie patří dlouhodobá zvýšená zátěž na dolní končetiny. Zvýšenou zátěží se rozumí vysoký počet opakování, cvičení se silnými dopady nebo nárazy na dolní končetiny po dobu několika týdnů až měsíců. Typicky se tak děje u sportovců s novým tréninkovým programem, ve kterém se zvýšil objem práce ve formě zvýšeného počtu opakování, nebo větší intenzity cvičení.
Jaké jsou rizikové faktory pro únavovou zlomeninu tibie
Rizikové faktory můžeme rozdělit na vnitřní a vnější.
Mezi vnitřní faktory patří:
- Pohlaví – ženy jsou mají zvýšené riziko únavové zlomeniny (Menopauza, menstruační cyklus)
- nízká denzita kostí
- BMI nižší než 19
- Poruchy přijmu potravy
- metabolická onemocnění, onemocnění štítné žlázy.
Vnější faktory jsou následující:
- sport zahrnující dlouhé běhy, dopady a rychlé změny směru
- Zvýšená tréninková zátěž
- Běh po tvrdém povrchu (např. beton). Při správném objemu práce je však riziko minimální.
- Obuv se sníženou absorpcí nárazu
Jaké jsou příznaky únavové zlomeniny tibie
Obvyklým příznakem je bolest holeně, která se zhoršuje v průběhu času. Bolest je vyvolána zejména zátěží nohy pří chůzi a běhu a má tendenci být kontinuální. V klidu se bolest mírní. Na noze se dále může objevit otok a modřina.
Diagnózu je tedy možné předpokládat na základě anamnézy. Při podezření se využívá Hop test, kdy pacient udává bolest při skoku na jedné noze. K potvrzení je ovšem nutný rentgenový snímek. Méně závažné únavové zlomeniny na rentgenu nejsou patrné a při podezření se rentgen opakuje v určitém časovém odstupu.
Jak se únavová zlomenina tibie léčí
V lehkých případech není nutné únavovou zlomeninu sádrovat. Postačí klidový režim a modifikace aktivit, případné použití berlí po nezbytně dlouhou dobu.
Těžší případy vyžadují imobilizaci segmentu sádrovou fixací, nebo chodící fixační dlahou na dobu zhruba 3 týdnů. Po odejmutí fixace je nutné nohu postupně zatěžovat a získat mobilitu kotníku (ta u tohoto typu zranění obvykle nebývá výrazněji omezena).
